Studentské projekty - vinařství u Litoměřic

ateliér A1 UMPRUM v Praze vedený Janem Šépkou a Mirkou Gulbisovou – letní semestr 2022/23

Odpradávna lidé hledají nejlepší místo pro výrobu vína. Místo, které nabízí dost prostoru, správné světlo, je ideálně velké a také krásné. Vinařství a výroba vína vyžadují trpělivost a určitě jsou i svým způsobem velkým uměním s dlouhou historií. Za každým vínem je vinný sklep, jehož kvality ovlivňují kvalitu každé láhve. Stavby vinařství mají mimo jiné reprezentovat. Vinařská architektura je velmi rozmanitá a bohatá a funguje i jako propagace vín. V současné době je výstavba vinařství velmi populární, ale jen velmi málo staveb k nám promlouvá hlubším zaujetím pro podstatu architektury. Je tedy otázkou, kolik takových opravdu reflektuje to, co se děje uvnitř, nebo jakým způsobem je při jejich výstavbě pracováno s kontextem místa. Úkolem semestrální práce bylo navrhnout středně velké vinařství na zadaném pozemku v Žalhosticích u Litoměřic. Kladli jsme si společně se studenty otázku, jakým způsobem ztvárnit objekt vinařství tak, aby představoval hlubší koncepční sepětí mezi architekturou, provozem a daným místem. Všechny návrhy se nechávají ovlivnit samotnou výrobou vína, kterou zpracovávají každý osobitým způsobem. Ve většině případů se jedná o lineární objekty, jež kopírují sled jednotlivých kroků výroby vína. Řada projektů využívá spád pozemku pro návrh výrobního systému gravitačního vinařství. Některé práce zkoumají i jiné pojetí, než jaké známe ze standardně realizovaných tradičních staveb. Vydávají se vstříc experimentálnímu návrhu v podobě vinařství jako fabriky nebo vinařství jako stroje na víno.

Lucie Pokorná: Lineární vinařství

Koncept lineárního vinařství spočívá ve snaze navrhnout prostor co nejvíce funkční – jednoduchý (chronologicky uspořádaný) a odpovídající tomu, co se při výrobě vína odehrává. Exteriér budovy napodobuje barevně terén, ve kterém je založena, tím se stává samotná stavba kontextuální. Kopíruje kaskádový rytmus a navazuje harmonicky na okolní krajinu.

Jiří Pernica: Vinařství jako fabrika

Moje semestrální práce se zaměřuje na implementaci gravitačního vinařství v průmyslovém prostředí Litoměřic. Vinařství využívá inovativní gravitační systém, který minimalizuje spotřebu energie. Díky využití přirozené gravitační síly není potřeba čerpadel ani jiných mechanických zásahů, což snižuje ekologickou stopu. Svým záměrem se také snažím respektovat historii tohoto regionu. Okolí Litoměřic je známé díky průmyslovým objektům, které mi poskytly inspiraci k vytvoření stavby, jež je efektivní, ekonomická a plní svou funkci bez zbytečných ozdob.

Hana Kyzlinková: Chodba

Celá budova je jednopodlažní a bezbariérová. Vytváří jednu chodbu, jednu linku, která je součástí kopce. Pouze vystupující část je jakousi bránou do kopce. Inspirací mi byly legendy o Radobýlu, které vyprávějí o tajných ohnivých chodbách (lávové chodby pod povrchem sopečného Českého středohoří), nedaleká podzemní továrna Richard i tradiční vinné sklepy. Jednu dlouhou hmotu rozděluji na dvě části – provozní a obytnou. Provozní část jde postupně krok po kroku z kopce dolů a sleduje výrobní proces od dovezení hroznů po vývoz hotového lahvového vína. Využívá gravitace, takže nemusí docházet k přečerpávání vína. Tento způsob je mnohem šetrnější k přírodě. V částech provozu, kde mají své pevné místo přístroje, jsou rampy, které kopírují svah. Ostatní provozní plochy, kde dochází k manipulaci, jsou rovné. Linie objektu přirozeně kopíruje tvar kopce, objekt je situován pod zem, proto sem vedou otevírací světlíky pro přívod přirozeného světla a vzduchu, s výjimkou části se sudy, které potřebují tmu. Obytnou část od provozní dělí příjezd. Zde se nachází manipulační prostor a garáž pro využívanou techniku. Navazuje degustační místnost, jež je v těsném kontaktu se zdejším děním. Z terasy lze přehlédnout celý proces. V opačném směru je umístěna obytná část pro zaměstnance a hosty, která má již jiný charakter. Pro přívod světla jsou mezi oběma částmi otevřené dvorky.

Marek Hlavička: Stroj na víno

Vinařství je důležitá součást našeho potravinářského průmyslu. Na vína z Moravy jsme náležitě hrdí a rádi je konzumujeme. Výrazným motivem v této oblasti se tak stává sentiment, který se promítá také do architektury budov sloužících k výrobě vína. Od vinařství jsou automaticky očekávány velké prosklené plochy degustační místnosti umožňující výhled do romantické krajiny vinohradu. Snažím se tento fenomén svou prací zpochybnit, pokládám si otázky. Dává vůbec smysl stavět na úrodné půdě vinohradu? Chováme se ke krajině správně? Výroba vína je technologicky náročný, ale zároveň důmyslný proces – musí šlapat jako hodinky. Nemůže pak provoz vinařství být spíše něco jako stroj? V návaznosti na tyto myšlenky navrhuji dům, kterému dominují technologie, ale svou formou i užitými materiály (beton, ocel) evokuje cosi dystopického, autoritativního.